Bell 222/230

Bell 222 je dvoumotorový víceúčelový lehký vrtulník vyráběný společností Bell Helicopter Textron. Jedná se o první komerční stroj s dvěma turbohřídelovými motory vyvinutý ve Spojených státech. V roce 1985 se také stal předlohou pro studii prototypu D-292 pro americkou armádu. Celosvětově ovšem dvěstědvacetdvojku nejvíce proslavil televizní seriál o tajném vojenském high-tech vrtulníku s fiktivními úpravami, kterému předcházel stejnojmenný úvodní film Airwolf.

Na konci šedesátých let začala firma Bell navrhovat novou lehkou helikoptéru s dvoumotorovým pohonem. Maketa tohoto stroje byla poprvé představena odborné veřejnosti v lednu 1974 na kongresu věnovaném tomuto typu letadel s rotujícími nosnými plochami. Pravděpodobně se tehdy jednalo o 26. výroční schůzi Helicopter Association of America (HAA), konanou 13.-16. ledna 1974 v kalifornském San Diegu. Tento model byl oproti předchozím typům vybaven množstvím pokročilých funkcí. Mezi ty hlavní patřily duální hydraulické a elektrické systémy, zatahovací podvozek umístěný ve sponsonech a systému redukce vibrací Noda Matic vyvinutý původně pro vrtulník Bell 214ST. Výroba začala v roce 1975 a první vzlet této helikoptéry s nadčasovým aerodynamickým tvarem se uskutečnil již 13. srpna 1976. Certifikaci od Federal Aviation Administration (FAA) získal tento stroj 16. srpna 1979 a pro lety podle pravidel vizuálního letu (VFR) byl schválen již 20. prosince téhož roku. Společnost začala s dodávkou vrtulníků 16. ledna 1980 a za necelých 18 týdnů, přesněji 22. května byl typ schválen i pro lety podle přístrojů (IFR).

Vrtulník Bell 222 je poháněn dvěma turbohřídelovými motory Lycoming LTS-101-650C-3, každý o výkonu 462 kW. V roce 1982 provedla firma na strojích výkonový upgrade, kdy je osadila silnějšími motory LTS-101-750C o výkonu 507 kW a lopatkami hlavního rotoru s větším průměrem. Takto upravenou helikoptéru přejmenovala jako Bell 222B. Luxusní verze s vylepšenými systémy a luxusním interiérem byla značena jako Bell 222B Executive a díky tehdejšímu nedostatku zatahovacích podvozků vznikla v roce 1983 také varianta Bell 222UT s lyžemi. Tento model umožňoval instalaci větších pomocných nádrží do podvozkových sponsonů. Během devadesátých let byl některým dvěstědvacetdvojkám nahrazen jeden z původních motorů za typ Rolls-Royce 250-C30G/2, čímž se částečně zlepšila výkonnost (tzv. motor-out). Takto upravené stroje byly přeznačeny na 222SP.

Bell 230 a 430

V roce 1991 představila společnost modernizovaný typ 230 s novými motory Rolls-Royce 250-C30G/2 (dříve Allison 250-C30G/2), drobnými úpravami v designu draku a volitelným podvozkem. Vzhledově se od sebe verze 222 a 230 liší především umístěním výfukových komínů. U prvního zmíněného modelu jsou situovány v zadní části rotorů směrem dozadu, zatímco u dvěstětřicítek jsou směřovány vzhůru. Prototyp poprvé vzlétnul 12. srpna 1991 a již následující rok v březnu získal od Transport Canada Civil Aviation (TCCA) certifikaci. V listopadu 1992 byla započata sériová výroba, kdy se v různých verzích včetně létajících ambulancí (Bell 230 EMS) vyrobilo celkem pouze 38 kusů. Výroba skončila v srpnu 1995, kdy byl model nahrazen delším a výkonnějším typem Bell 430.

Souběžně s vývojem modelu 230 začala společnost také pracovat na studii delší varianty Bell 430 se čtyřlistým hlavním rotorem. V únoru roku 1992 byly slavnostně zahájeny práce na tomto projektu, přičemž pro první dva prototypy byly použity modifikované verze Bell 230. První ze zmíněných strojů vzlétl poprvé ve své nové konfiguraci 25. října 1994 a druhý vrtulník s kompletně novou avionikou poprvé 19. prosince téhož roku. Kanadská certifikace byla udělena 23. února 1996 a v polovině tohoto roku už začala firma dodávat první stroje. Této verze bylo až do května 2008 celkem vyrobeno a dodáno 136 kusů.

Bell D-292

Tento experimentální vrtulník byl vyvinut v rámci programu americké armády Advanced Composite Airframe Program (ACAP), jako součást studie zapojené do programu Light Helicopter Experimental (LHX). Účelem programu ACAP bylo vyvinout komplexní trup z lehčích materiálů, který by byl méně nákladný na výrobu než tehdejší převážně kovové draky. V únoru 1981 armáda Spojených států uzavřela smlouvy se společnostmi Sikorsky a Bell Helicopters Textron, přičemž první jmenovaná firma předložila prototyp S-75. Obě společnosti měly postavit celkem tři draky. Jeden na lámací zkoušky, druhý pro pozemní testy a letuschopný stroj. Bell D-292 používal motory Avco Lycoming LTS 101-750C-1 (o výkonu 510 kW), dvoulisté hlavní a ocasní rotory, převodovku a kompletní ocasní část z verze Bell 222. kov byl při stavbě draku nahrazen kompozity pro větší pevnost, snížení hmotnosti a nižší náklady na výrobu a údržbu. Vzhledem k průmyslovým problémům a zpoždění financování vzlétl jediný prototyp (sériového čísla D-292 85-24371) poprvé až 30. srpna 1985.

Legenda jménem Airwolf

Design celého vzhledu tohoto supervrtulníku navrhl pro seriál známý umělecký grafik Andrew Probert. Vzhled stroje však není to jediné co pro tento seriál vytvořil. Je také autorem obou verzí interního centra Electronic Data Command Center, ikonického znaku projektu, kompletního kostýmu pilotních kombinéz a dalších různých položek. Zmíněné modifikace helikoptéry byly poprvé vyzkoušeny na nelétající maketě k jejíž stavbě byl použit úplně první Bell 222 (sériového čísla 47 001). Podle ní byly vyrobeny formy tak, že upravené části odpovídaly specifikacím FAA ještě před tím než byly instalovány do letuschopného stroje.

První zálet takto upraveného vrtulníku provedl tovární pilot David Jones, který bezprostředně poté s nadšením oznámil výrobci: „… ten stroj teď létá lépe než dříve!“. Kulomety a kanóny v podvozkových sponsonech byly modely simulující střelbu pomocí zapalovacích svíček a paliva. Ve filmu a později i seriálu bylo vysunutí těchto zbraní obvykle ukazováno pomocí detailních záběrů. Tato scéna se ve skutečnosti vytvářela bez helikoptéry mimo natáčecí místo a to za pomocí speciálních podstavců. Naopak nepohyblivý zbraňový systém (raketomet) byl k vrtulníku namontován přímo v terénu nebo předem v hangáru kalifornské společnosti JetCopters Inc., která stroj během natáčení vlastnila. Samotný název projektu Airwolf je spojen s jeho filmovou schopností letu v režimu „turbo boost“, kdy vydával zvuk připomínající vytí vlka. Neodmyslitelně k němu také patří jeho typický nátěr, tvořený speciální šedou barvou tzv. Phantom Grey Metallic, konkrétně odstínem DuPont Imron 5031X v kombinaci s perleťově šedou na jeho břišní straně. 

Smutný osud filmového stroje

Pro potřeby natáčení byl upraven jeden z posledních kusů původního typu Bell 222 (sériového čísla 47 085) někdy neoficiálně označovaný jako Bell 222A. Po skončení natáčení seriálu byly všechny modifikace demontovány, stroj byl přelakován a nakonec prodán německé charterové společnosti Hubschrauber-Sonder-Dienst (dnešní HSD Luftrettung and Blue Helicopter Alliance) kde mu bylo v červnu 1987 přiděleno nové registrační číslo D-HHSD. 

V sobotu 6. června 1992 odpoledne letěl jako záchranářský vrtulník s těžce popálenou malou holčičku z Berlína do Univerzitní nemocnice v Kolíně nad Rýnem. Na zpáteční cestě však tříčlennou posádku helikoptéry zaskočilo nenadálé zhoršení počasí. Silná bouře a hustá mlha způsobily, že byl pilot (42 let) nucen letět přes německé zalesněné svahy pouze za pomocí přístrojů a to při viditelnosti necelých 30 m. Tento boj pilota s přírodou ukončil ve 14:30 náraz do zalesněného kopce Burg (624 m) poblíž lomu Diabaswerk Halbeswig. Jako první o neštěstí informoval záchranné složky místní zemědělec, ale špatné povětrnostní podmínky brzdily pátrání a proto byl vrak nalezen až zhruba po hodině. Na místě havárie byly ovšem byl už nalezen jen rozlomený trup stroje, zničený motor a tři těla členů posádky bez známek života.

Poté co byla celá oblast, včetně příjezdových cest uzavřena místním policejním sborem a hasiči, začal v pozdních odpoledních hodinách Spolkový úřad pro leteckou dopravu Braunschweig (BFU) ve spolupráci s dortmundskou policií vyšetřování. Následující den po skončení ohledání vraku byli na místo vpuštěni i majitelé zříceného vrtulníku, kteří jej poté kvůli nepřístupnosti terénu vyzvedli ze zalesněného kopce jinou helikoptérou. Tři dny po události vydalo BFU stanovisko ve kterém byla za příčinu neštěstí označena lidská chyba.

Replika z Tennessee

V srpnu roku 2006 bylo ve městě Sevierville otevřeno muzeum letectví a hlavním tahákem se měla stát replika vrtulníku Airwolf ve skutečné velikosti. Z nelétajícího stroje Bell 222 a originálních dílů používaných v seriálu ji pro tento institut vytvořil zkušený řemeslník Steven W. Stull, tvůrce plně funkčních replik filmových helem, které se občas objeví k prodeji na síti. Do stálé expozice byl umístěna v roce 2007, žel bohu nepřinesla v následujících osmi letech očekávaný zájem návštěvníků a proto se ji vedení rozhodlo prodat prostřednictvím internetové aukční síně eBay. Repliku se nakonec podařilo získat soukromému sběrateli z Kalifornie, který ji nechal upravit (pravděpodobně do letuschopného stavu) ve společnosti West Coast Customs. Dnes stojí na heliportu známého sídla Billionaire v jedné z nejexkluzivnějších čtvrtí Los Angeles, Bel Air.

Fotogalerie:

Verze:

  • Bell 222
  • Bell 222B
  • Bell 222B Executive
  • Bell 222SP
  • Bell 222UT
  • Bell 230
  • Bell 230 EMS
  • Bell 230 Executive
  • Bell 230 Utility
  • Bell 430

Odvozené typy:

  • Bell D-292

Bell 222

Výrobce Bell Helicopter Textron
Posádka 1-2 piloti
Kapacita 5-6 cestujících
Typ letounu Helikoptéra
Motor 2 x Lycoming LTS-101-650C-3
Výkon motoru 2 x 462 kW
Rychlost maximální 246 km/h
Délka 15,10 m
Průměr rotoru 12,12 m
Výška 3,56 m
Hmotnost
  • prázdná 2 200 kg
  • max. vzletová 3 670 kg
Dostup 4 815 m
Dolet 600 km

Bell 230

Výrobce Bell Helicopter Textron
Posádka 1-2 piloti
Kapacita 5-6 cestujících
Typ letounu Helikoptéra
Motor 2 x Rolls-Royce 250-C30G/2
Výkon motoru 2 x 520 kW
Rychlost maximální 260 km/h
Délka 15,32 m
Průměr rotoru 12,80 m
Výška 3,56 m
Hmotnost
  • prázdná 2 312 kg
  • max. vzletová 3 810 kg
Dostup 4 724 m
Dolet 700 km

Bell 430

Výrobce Bell Helicopter Textron
Posádka 1-2 piloti
Kapacita 6-8 cestujících
Typ letounu Helikoptéra
Motor 2 x Rolls-Royce 250-C40B
Výkon motoru 2 x 584 kW
Rychlost maximální 260 km/h
Délka 15,32 m
Průměr rotoru 12,80 m
Výška 3,73 m
Hmotnost
  • prázdná 2 406 kg
  • max. vzletová 4 218 kg
Dostup 4 389 m
Dolet 600 km

Airwolf

Výrobce F.I.R.M
Posádka 2-3 piloti
Kapacita maximálně 1-2 cestující
Typ letounu Helikoptéra
Motor 2 x Lycoming LTS-101-650C-3
Výkon motoru 2 x 462 kW
Rychlost
  • cestovní 555 km/h
  • maximální 2 Machy
Délka 15,10 m
Průměr rotoru 12,12 m
Výška 3,56 m
Hmotnost
  • prázdná 2 200 kg
  • max. vzletová 3 670 kg
Dostup 3 400 m

30 480 m (přetlakovaná kabina)

Dolet 1 530–2 330 km
Konvenční zbraně
  • 2 x 30 mm automatický kanón
  • 4 x 50 mm kulomet, tzv. Chain gun
Kapacita pum neznámý počet bomb Paveway
Kapacita raket
  • AGM-12 Bullpup (neznámý počet)
  • AIM-9 Sidewinder (neznámý počet)
  • AIM-95 Agile (neznámý počet)
  • AGM-45 Nuclear Shrike (neznámý počet)
  • AGM-114 Hellfire (neznámý počet)
  • 4 x AIM-4 Falcon
  • 6x AGM-114 Hellfire
  • 6 x M712 Copperhead
  • 12 x FIM-43 Redeye
Jiné druhy zbraní Červený taktický laser
Obranné systémy
  • Odpalovače klamných cílů
  • Dipólové odražeče na radarem naváděné střely
  • Pancíř chránící trup proti střelám malého kalibru
  • Palubní radarový systém *
  • Rušič a vychylovač radarových a radiových vln
  • Povrch absorbující 90% radarového záření 
 

*sledující profil terénu a umožňující provést let mezi překážkami

zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Airwolf
https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_430
https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_D-292
https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_222/230
https://en.wikipedia.org/wiki/Airwolf_(helicopter)
http://www.check-six.com/Crash_Sites/Airwolf-DHHSD.htm