Bücker Bü-131/Aero C-104S

Bücker Bü-131/Aero C-104S

Bücker Bü-131 je cvičný dvouplošník, který navrhl konstruktér švédského původu ing. Anders Johan Andersson. Robustní, ale přitom rychlý stroj si brzy získal velkou popularitu i v mnoha zahraničních státech, z nichž byl v pěti licenčně vyroben. Na filmovém plátně se československá licenční verze C-104S objeví nejen snímku Tmavomodrý svět, kde měla představovat Němci zabavenou letku stíhacích dvouplošníků Avia B-534, ale také i v jednom dílu česko-německého seriálu Náhrdelník, jako soukromý letoun továrníka Gahlmayera.

Prototyp letadla Bü-131V1 s motorem Hirth HM 60 R o výkonu 59 kW zalétal pilot Joachim von Köppen poprvé už 27. května 1934 a ve stejný rok začala také sériová výroba verze Bü-131A. Německá Luftwaffe následují rok převzala několik prvních letadel, která poté využívala jako cvičný letoun pro základní pilotní výcvik. V roce 1936 se pak rozběhla výroba i varianty Bü-131B se silnějším motorem Hirth HM 504 A-2 o výkonu 77 kW. Stroje se brzy začaly vyvážet i do mnoha zahraničních zemí např. Chorvatska, Itálie, Jugoslávie nebo Litvy. V průběhu války pak byl mimo jiné licenčně vyráběn i v Japonsku a to hned ve dvou verzích. Armádní nesla označení Kokusai Ki-86 Cypress, zatímco námořní Kyushu K9W. Oba typy měly shodně nainstalovaný motor Hatsuzake o výkonu 81 kW.

Tatra T-131

V Československu licenci koupila roku 1935 firma Ringhoffer-Tatra a.s. a jejím šéfkonstruktérem se stal ing. Karel Tomáš. Následující rok v dubnu přelétl šéfpilot firmy Vojtěch Matěna vzorový stroj Bü-131A-2. Drak letadla se vyráběl v Moravskoslezské vozovce a.s. (pozdější MSV Metal Studénka a.s.), motory pak Ringhoffer-Tatra Kopřivnice. Letoun dostal označení Tatra T-131, bohužel však firma stihla vyrobit do roku 1937 jen prvních deset kusů. Nakonec se podařilo vyrobit celkem jen asi 35 kusů a následující výroba byla na jaře roku 1939 převedena do pražské továrny Aero, kde se vyráběly pro německé Luftwaffe pod původním označením Bücker Bü-131 D-2.

Aero C-104S

Po skončení druhé světové války pokračovala výroba ještě desetikusovou sérií s původním motorem Hirt HM 504, ovšem označenou už jako Aero C-4. Brzy však byla nahrazena verzí C-104 s motorem Walter Minor 4-III o výkonu 77,3 kW domácí výroby, která se vyráběla v Československu až do roku 1949 a bylo jich vyrobeno 260 kusů. Pro rostoucí oblibu bezmotorového létání bylo rozhodnuto využít (po nutných úpravách) tento dvouplošník jako vlečný stroj. V roce 1950 proto začaly v letňanském leteckém vědeckém ústavu zkoušky upraveného letounu s kovovou, na zemi stavitelnou vrtulí Walter a vlečným zařízením. Z důvodu lepšího chlazení plně zatíženého motoru byly do kapoty pohonné jednotky přidány další lapače vzduchu a chladič oleje se pro tento typ začal instalovat na levou stranu krytu motoru.

Sportovní rekordy

Piloti z československého Svazarmu dosáhli na těchto strojích několika národních i mezinárodních rekordů v kategorii FAI C1a. Rekordní výšky 5 655 m se podařilo s tímto letounem dosáhnout Heleně Rumlerové, když 17.června 1960 odstartovala z jihlavského letiště. Trať tří kilometrů v okolí brněnského letiště proletěl 7.října téhož roku MUDr. Jiří Stoklasa s průměrnou rychlostí 171 km/h a o tři dny později dosáhl na dvaceti kilometrové trati Podolí u Brna – Vyškov průměru 185 km/h. Za další dva dny dosáhl na tří kilometrové trati rekordní rychlosti 194 km/h. Pro další plánované zvyšování rekordů bylo letadlo maximálně odlehčeno a byl do něj instalován nového motoru M-332 o výkonu 103 kW. Piloti Karel Jareš a Eva Leignerová s ním 11. září 1961 dosáhli shodné rychlosti 216 km/h na tratích 3, 15 a 20 km. O dva dny později pak Jareš vytvořil nový národní rekord, když nad Panenským Týncem dosáhl výšky 6 340 m. Za další dva dny svůj výkon zlepšil dosažením hladiny 7 190 m. Se stejným strojem ustanovila Leignerová 5. října další rekord, tentokráte na uzavřené trati 100 km, kdy dosáhla průměrné rychlosti 207 km/h.

V roce 1962 upravil tento typ stroje také instruktor Ústřední plachtařské školy Svazarmu ve Vrchlabí a mistr sportu Karel Valášek, za účelem rekordního letu na uzavřené trati. Za pomoci Ladislava Vobořila provedli celkové odlehčení letounu a řadu úprav. Přední pilotní prostor byl zakryt a zadní opatřen překrytem. Rekordní let se uskutečnil 19. října 1962, kdy Valášek pětkrát proletěl trojúhelníkovou trať Vrchlabí – Hodkovice – Jičín v čase 3 h 21 min 55 s průměrnou rychlostí 150 km/h.

Poválečná licenční výroba v zahraničí

Ve Španělsku pokračovala licenční výroba firmy CASA až do začátku roku 1960. Sloužily pro španělské vojenské letectvo primárně jako cvičná letadla až do roku 1968. Něco kolem 75 kusů vyrobila také švýcarská společnost Dornier Werke A.G. v Altenrheimu. V roce 1960 a na začátku 70. let se vlády obou již zmíněných států rozhodly prodat své licenční verze soukromým vlastníkům, z nichž se mnohé vyvážely do Spojených států. Spousta z nich bylo vybaveno moderním motorem Lycoming O-320 s výkonem 111,8 kW nebo silnějším O-360 (134,2 kW) s opačným vstřikováním paliva a oleje do systémů, vhodným pro akrobatické lety. Firma CASA výrobu v roce 1994 ještě jednou krátce obnovila a stroje nově označila jako BP-131. Ve stejném roce byla zahájena také produkce v Polsku firmou SSH Janusz Karasiewicz na základě českých plánů.

Fotogalerie:

 

Verze:

  • Bü-131A
  • Bü-131B
  • Bü-131C

Licenční verze:

  • Tatra T-131
  • Aero C-4
  • Aero C-104
  • K9W1
  • Ki-86A
  • Ki-86B
  • CASE 1.131
  • BP 131
  • SSH T-131P
  • SSH T-131PA
Výrobce Bücker Flugzeugbau
Licenční výrobci
  • Tatra
  • Aero Vodochody a.s.
  • Dornier Werke A.G.
  • Construcciones Aeronáuticas S.A.
  • Nippon Kokusai Koku Kogyo Kabushiki Kaisha
  • SSH Janusz Karasiewicz
Posádka student a instruktor
Typ letounu Dvojplošník
Motor Hirt HM 504
Výkon motoru 70 kW
Rychlost
  • cestovní 170 km/h
  • maximální 183 km/h
Délka 6,62 m
Rozpětí 7,40 m
Výška 2,35 m
Plocha křídel 13,5 m²
Hmotnost
  • prázdná 380 kg
  • vzletová 670 kg
Dostup 4050 m
Dolet 628 km
 
 

zdroj:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bücker_Bü_131
http://en.wikipedia.org/wiki/Bücker_Bü_131