Legendární Airwolf: Ikona osmdesátých let, která ovládla nebe

V éře osmdesátých let, kdy televizním obrazovkám dominovaly akční seriály o neporazitelných hrdinech a jejich hi-tech strojích, se jeden projekt vryl do paměti diváků hlouběji než ostatní. Seriál Airwolf, vytvořený Donaldem P. Bellisariem, poprvé vzlétl v lednu 1984 na stanici CBS a okamžitě se stal fenoménem. Na rozdíl od tehdejší konkurence nabídl temnější atmosféru, propracovanou psychologii postav a především stroj, který vypadal, jako by přiletěl z budoucnosti.

Srdcem celého příběhu byl Stringfellow Hawke, zamlklý samotář a geniální pilot v podání Jana-Michaela Vincenta. Hawke žil v ústraní v horské chatě, doprovázen pouze svým přítelem a mentorem Dominicem Santinim, kterého nezapomenutelně ztvárnil Ernest Borgnine. Jejich vzájemná chemie dodávala seriálu lidský rozměr a hloubku, která vyvažovala neustálý kolotoč špionážních misí a vzdušných soubojů. Hawke souhlasil s prací pro tajnou vládní organizaci „Firma“ jen pod podmínkou, že mu pomohou najít jeho bratra, který se ztratil během války ve Vietnamu.

Samotný vrtulník Airwolf, v seriálu přezdívaný „The Lady“, byl ve skutečnosti upravený civilní model Bell 222. Pro potřeby natáčení byl stroj vybaven fiktivními technologiemi, které z něj dělaly ultimátní zbraň studené války. Podle televizní mytologie dokázal létat nadzvukovou rychlostí díky přídavným tryskovým motorům, disponoval technologií stealth absorbující radarové záření a byl osazen arzenálem zahrnujícím 40mm kanóny a rakety jako Sidewinder či Hellfire. Charakteristický hvízdavý zvuk motorů a ikonická hudební znělka Sylvestera Levaye se staly okamžitě rozpoznatelnými symboly tehdejší popkultury.

Seriál si udržel vysokou kvalitu po tři sezóny, během nichž diváci sledovali napínavé mise v exotických lokacích i vnitropolitické intriky v USA. Čtvrtá sezóna však přinesla drastické změny – kvůli klesající sledovanosti a osobním problémům hlavních představitelů došlo k výměně celého obsazení a přesunu produkce do Kanady. I když tato závěrečná kapitola nedosáhla úspěchu svých předchůdců, odkaz původního Airwolfu zůstal nedotčen.

Osud skutečného vrtulníku, který v seriálu „hrál“, byl nakonec smutný i hrdinský zároveň. Po ukončení natáčení byl prodán do Německa, kde sloužil jako záchranářský vrtulník. Svou poslední misi splnil v roce 1992, kdy přepravil popálenou dívku do nemocnice. Při zpátečním letu se však v nepříznivém počasí zřítil, čímž se definitivně uzavřela historie stroje, který pro celou generaci diváků definoval představu o moderním vzdušném hrdinství.

Bell 222

Tento dvoumotorový víceúčelový lehký vrtulník byl vyráběný společností Bell Helicopter Textron. Jedná se o první komerční stroj s dvěma turbohřídelovými motory vyvinutý ve Spojených státech. V roce 1985 se také stal předlohou pro studii prototypu D-292 pro americkou armádu. Na konci šedesátých let začala firma Bell navrhovat novou lehkou helikoptéru s dvoumotorovým pohonem. Maketa tohoto stroje byla poprvé představena odborné veřejnosti v lednu 1974 na kongresu věnovaném tomuto typu letadel s rotujícími nosnými plochami. Pravděpodobně se tehdy jednalo o 26. výroční schůzi Helicopter Association of America (HAA), konanou 13.-16. ledna 1974 v kalifornském San Diegu.

Tento model byl oproti předchozím typům vybaven množstvím pokročilých funkcí. Mezi ty hlavní patřily duální hydraulické a elektrické systémy, zatahovací podvozek umístěný ve sponsonech a systému redukce vibrací Noda Matic vyvinutý původně pro vrtulník Bell 214ST. Výroba začala v roce 1975 a první vzlet této helikoptéry s nadčasovým aerodynamickým tvarem se uskutečnil již 13. srpna 1976. Certifikaci od Federal Aviation Administration (FAA) získal tento stroj 16. srpna 1979 a pro lety podle pravidel vizuálního letu (VFR) byl schválen již 20. prosince téhož roku. Společnost začala s dodávkou vrtulníků 16. ledna 1980 a za necelých 18 týdnů, přesněji 22. května byl typ schválen i pro lety podle přístrojů (IFR).

Vrtulník Bell 222 je poháněn dvěma turbohřídelovými motory Lycoming LTS-101-650C-3, každý o výkonu 462 kW. V roce 1982 provedla firma na strojích výkonový upgrade, kdy je osadila silnějšími motory LTS-101-750C o výkonu 507 kW a lopatkami hlavního rotoru s větším průměrem. Takto upravenou helikoptéru přejmenovala jako Bell 222B. Luxusní verze s vylepšenými systémy a luxusním interiérem byla značena jako Bell 222B Executive a díky tehdejšímu nedostatku zatahovacích podvozků vznikla v roce 1983 také varianta Bell 222UT s lyžemi. Tento model umožňoval instalaci větších pomocných nádrží do podvozkových sponsonů. Během devadesátých let byl některým dvěstědvacetdvojkám nahrazen jeden z původních motorů za typ Rolls-Royce 250-C30G/2, čímž se částečně zlepšila výkonnost (tzv. motor-out). Takto upravené stroje byly přeznačeny na 222SP.

Filmová kráska

ikonické logo

Design celého vzhledu tohoto supervrtulníku navrhl pro seriál známý umělecký grafik Andrew Probert. Vzhled stroje však není to jediné co pro tento seriál vytvořil. Je také autorem obou verzí interního centra Electronic Data Command Center, ikonického znaku projektu, kompletního kostýmu pilotních kombinéz a dalších různých položek. Zmíněné modifikace helikoptéry byly poprvé vyzkoušeny na nelétající maketě k jejíž stavbě byl použit úplně první Bell 222 (sériového čísla 47 001). Podle ní byly vyrobeny formy tak, že upravené části odpovídaly specifikacím FAA ještě před tím než byly instalovány do letuschopného stroje.

První zálet takto upraveného vrtulníku provedl tovární pilot David Jones, který bezprostředně poté s nadšením oznámil výrobci: „… ten stroj teď létá lépe než dříve!“. Kulomety a kanóny v podvozkových sponsonech byly modely simulující střelbu pomocí zapalovacích svíček a paliva. Ve filmu a později i seriálu bylo vysunutí těchto zbraní obvykle ukazováno pomocí detailních záběrů. Tato scéna se ve skutečnosti vytvářela bez helikoptéry mimo natáčecí místo a to za pomocí speciálních podstavců. Naopak nepohyblivý zbraňový systém (raketomet) byl k vrtulníku namontován přímo v terénu nebo předem v hangáru kalifornské společnosti JetCopters Inc., která stroj během natáčení vlastnila. Samotný název projektu Airwolf je spojen s jeho filmovou schopností letu v režimu „turbo boost“, kdy vydával zvuk připomínající vytí vlka. Neodmyslitelně k němu také patří jeho typický nátěr, tvořený speciální šedou barvou tzv. Phantom Grey Metallic, konkrétně odstínem DuPont Imron 5031X v kombinaci s perleťově šedou na jeho břišní straně.

Smutný osud filmového stroje

Pro potřeby natáčení byl upraven jeden z posledních kusů původního typu Bell 222, sériového čísla 47 085 (někdy neoficiálně označovaný jako Bell 222A). Po skončení natáčení seriálu byly všechny modifikace demontovány, stroj byl přelakován a nakonec prodán německé charterové společnosti Hubschrauber-Sonder-Dienst (dnešní HSD Luftrettung and Blue Helicopter Alliance), kde mu bylo v červnu 1987 přiděleno nové registrační číslo D-HHSD.

V sobotu 6. června 1992 odpoledne letěl jako záchranářský vrtulník s těžce popálenou malou holčičkou z Berlína do Univerzitní nemocnice v Kolíně nad Rýnem. Na zpáteční cestě však tříčlennou posádku helikoptéry zaskočilo nenadálé zhoršení počasí. Silná bouře a hustá mlha způsobily, že byl pilot (42 let) nucen letět přes německé zalesněné svahy pouze za pomocí přístrojů a to při viditelnosti necelých 30 m. Tento boj pilota s přírodou ukončil ve 14:30 náraz do zalesněného kopce Burg (624 m) poblíž lomu Diabaswerk Halbeswig. Jako první o neštěstí informoval záchranné složky místní zemědělec, ale špatné povětrnostní podmínky brzdily pátrání a proto byl vrak nalezen až zhruba po hodině. Na místě havárie byly ovšem byl už nalezen jen rozlomený trup stroje, zničený motor a tři těla členů posádky bez známek života.

Poté co byla celá oblast, včetně příjezdových cest uzavřena místním policejním sborem a hasiči, začal v pozdních odpoledních hodinách Spolkový úřad pro leteckou dopravu Braunschweig (BFU) ve spolupráci s dortmundskou policií vyšetřování. Následující den po skončení ohledání vraku byli na místo vpuštěni i majitelé zříceného vrtulníku, kteří jej poté kvůli nepřístupnosti terénu vyzvedli ze zalesněného kopce jinou helikoptérou. Tři dny po události vydalo BFU stanovisko ve kterém byla za příčinu neštěstí označena lidská chyba.

Replika z Tennessee

V srpnu roku 2006 bylo ve městě Sevierville otevřeno muzeum letectví a hlavním tahákem se měla stát replika vrtulníku Airwolf ve skutečné velikosti. Z nelétajícího stroje Bell 222 a originálních dílů používaných v seriálu ji pro tento institut vytvořil zkušený řemeslník Steven W. Stull, tvůrce plně funkčních replik filmových helem, které se občas objeví k prodeji na síti. Do stálé expozice byl umístěna v roce 2007, žel bohu nepřinesla v následujících osmi letech očekávaný zájem návštěvníků a proto se ji vedení rozhodlo prodat prostřednictvím internetové aukční síně eBay. Repliku se nakonec podařilo získat soukromému sběrateli z Kalifornie, který ji nechal upravit (pravděpodobně do letuschopného stavu) ve společnosti West Coast Customs. Dnes stojí na heliportu známého sídla Billionaire v jedné z nejexkluzivnějších čtvrtí Los Angeles, Bel Air.