V celosvětově uznávaném válečném dramatu Jana Svěráka Tmavomodrý svět hrají letadla zásadní roli, neboť nejsou pouhými rekvizitami, ale nositeli emocí a symboly svobody. Zatímco většina diváků si film spojuje s ikonickými stíhačkami Supermarine Spitfire. Úvodní scény, které nás zavádějí do poklidného předválečného Československa roku 1939, ovládá subtilní a elegantní dvouplošník. Právě v tomto stroji, identifikovaném jako Platzer Kiebitz, se poručík František Sláma (Ondřej Vetchý) a mladý četař Karel Vojtíšek (Kryštof Hádek) vracejí z výcvikového letu na své domovské letiště, aniž by tušili, že jde o jeden z jejich posledních letů ve svobodné vlasti před nacistickou okupací.
Přestože filmový děj se odehrává na sklonku 30. let, Kiebitz je ve skutečnosti mnohem mladší konstrukcí. Prototyp vzlétl poprvé až kolem roku 1986. Ve filmu byl tento stroj použit jako dostupná a vizuálně věrná náhrada za historické cvičné dvouplošníky té doby, jako byl například Bücker Bü 131 Jungmann, který se v pozadí letištních scén rovněž objevuje.
Konkrétní stroj použitý při natáčení se od standardních verzí lišil především instalovaným motorem Rotax 503 UL DCDI. Jeho konstrukce je tvořena rámem ze svařovaných ocelových trubek potaženým leteckým plátnem, což mu dodává autentický historický vzhled, který dokonale zapadá do poetiky Svěrákových filmů. Po skončení natáčení tento unikátní exemplář s filmovou historií nadále sloužil v civilním provozu. V roce 2020 byl například přeletěn novému majiteli z Přerova, čímž se jeho příběh propojil s další generací leteckých nadšenců.
Pro film Tmavomodrý svět představuje Kiebitz kontrast k pozdějším dramatickým bitvám v barvách RAF. Je symbolem nevinnosti a radosti z čistého létání, kterou hlavní hrdinové prožívali předtím, než byli vrženi do kruté reality válečného konfliktu a následné komunistické perzekuce. Tento drobný dvouplošník tak zůstává nesmazatelnou stopou v české kinematografii, připomínající křehkost míru i krásu sportovního letectví.
Letoun
Platzer Kiebitz představuje jeden z nejoblíbenějších a vizuálně nejpůsobivějších amatérsky stavěných letounů v kategorii ultralehkých dvouplošníků. Tento stroj, který navrhl německý konstruktér Michael Platzer v polovině 80. let, v sobě spojuje nostalgický šarm zlaté éry letectví s moderními technologiemi a dostupností pro nadšence, kteří si chtějí své letadlo postavit vlastníma rukama. Název „Kiebitz“, v překladu Čejka, zvolil autor podle ptáka s charakteristicky zaoblenými křídly, která mu konstrukce dvouplošníku připomínala.
Technická koncepce letounu sází na jednoduchost a odolnost. Trup je tvořen příhradovou konstrukcí ze svařovaných ocelových trubek, zatímco křídla kombinují hliník a dřevo, vše potažené leteckým plátnem. Tato tradiční metoda zajišťuje nízkou hmotnost, která se u prázdného stroje pohybuje kolem 200 až 260 kilogramů. Díky své variabilitě může být Kiebitz osazen širokou škálou motorů o výkonu od 50 do 100 koní. Zatímco první prototyp z roku 1986 poháněl upravený automobilový motor z vozu Nissan Micra, moderní stavitelé často volí osvědčené letecké agregáty značek Rotax, Sauer nebo Volkswagen.
Letové vlastnosti Kiebitze jsou oceňovány především pro jejich předvídatelnost a radost, kterou pilotovi poskytuje otevřený kokpit. S rozpětím křídel 7,6 metru a cestovní rychlostí pohybující se kolem 125 km/h nejde o stroj určený pro rychlé přesuny, ale spíše pro relaxační „létání kolem komína“ a návštěvy leteckých srazů. Jeho schopnost startovat a přistávat na velmi krátkých, i neupravených plochách z něj činí ideálního společníka pro milovníky dobrodružného létání. Po celém světě se jich dosud postavilo několik stovek kusů, což jen potvrzuje nadčasovost Platzerova designu i v roce 2025.
zdroj:
https://www.impdb.org/index.php/Dark_Blue_World
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tmavomodrý_svět_(film)
https://www.wikiwand.com/en/articles/Platzer_Kiebitz
Facebooková stránka Jana Rudzinského – Informace o přeletu filmového Kiebitze