Iljušin Il-14/Avia Av-14

Iljušin Il-14/Avia Av-14

Iljušin Il-14 byl dvoumotorový víceúčelový letoun, vyráběný jako nástupce tehdy velmi rozšířených strojů Douglas DC-3, jeho ruského licenčního modelu Lisunov Li-2 a staršího typu Il-12. U této v podstatě modernizované verze předchozího typu byl zachován pouze původní trup. U křídla nově s menší nosnou plochou včetně ocasních ploch, byla změněna vnitřní konstrukce i půdorys. Letadlo dostalo výkonnější motory Švecov AŠ-82 T osazené vrtulemi AV-50, nové přístrojové vybavení i instalaci. Větší palivové nádrže byly z centroplánu přesunuty do vnějších částí křídla a celý letoun měl i mírně aerodynamičtější tvar.

První prototyp pilotovaný Vladimirem a Konstantinem Kokkinaki vzlétl 20. září 1950 z letiště moskevského závodu Znamaja Truda. Zkušební testy probíhaly v letech 1950-52 za různých letových a klimatických podmínek a po ukončení státních zkoušek v roce 1953, se začal sériově vyrábět pod označením Il-14P (Passažirskij). Na produkci se mimo jiné podílel také výrobní závod v Kazani. Tento letoun určený primárně na krátké tratě měl uspořádání sedadel pro 18 cestujících a na linky Aeroflotu byl poprvé nasazen 30. listopadu 1954. Il-14P byl také vzorem pro salónní model Il-14S, určený pro přepravu významných osobností.

Prodloužením trupu o 1 m vznikla v roce 1953 varianta Il-14M (Il-14M-24) pro 24 cestujících. Sedadla v interiéru byly spořádány v šesti řadách po dvou na každé straně a uličkou uprostřed. Následující rok byl vyvinut nový typ (Il-14M-32) pro 32 pasažérů, který na výrobních linkách brzy nahradil starší typ. Později se v dílnách Aeroflotu podařilo navýšit tuto kapacitu až na 36 sedadel. V té době probíhaly přestavby starších Il-14P na větší kapacitu sedadel, většinou pro 28 osob nebo na čistě nákladní verzi Il-14G (Gruzovoj). Pro potřeby sovětských vzdušných sil byla vyráběna verze Il-14T s velkými nákladními vraty s vestavěným kladkovým jeřábem na levé straně trupu za křídly. Následně od ní byla odvozena i modifikace Il-14D (Desantnyj) pro výsadkáře se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. 

Avia Av-14

V roce 1955, kdy byly společnosti Avia v Praze-Letňanech předány podklady společně se vzorovým kusem Il-14P začala v Československu licenční výroba těchto dopravních letadel. Následující rok v létě proto už opustil brány podniku první vyrobený letoun, který byl 14. srpna zalétán Petrem Širokým a Václavem Martínkem. Zkoušky tohoto stroje pak probíhaly ve VZLÚ od 4. září až do 20. prosince téhož roku. Druhý vyrobený kus poprvé vzlétl 11. září stejného roku a následně odeslán na testy do SSSR. Třetí letadlo se poprvé dostalo do vzduchu 27. září a poté bylo předáno československému letectvu, stejně jako další tři vyrobené exempláře. Až do první poloviny roku 1957 pak probíhala výroba 22 letounů pro SSSR.

V tomto roce bylo pro ČSA postaveno celkem pět kusů vylepšeného modelu Av-14-24 s modifikovaným interiérem pro 22 až 24 osob a zvýšenou vzletovou hmotností, které byly postupně od první poloviny června nasazovány do ostrého provozu. Malou zajímavostí je, že první z nich s imatrikulací OK-LCA se tehdy staticky ukázal na 22. Paris Air Show Le Burget.

Koncem 50. let 20. století si Československé aerolinie objednaly variantu Av-14-32 s prodlouženým trupem pro 32 osob. Tento model měl plně rekonstruovaný interiér, včetně přístrojového a elektrického vybavení. Záhy na to se začal vyrábět i typ pro 40 cestujících, který dostal název Av-14-40 či Av-14-32A. Postupem času se na tento ekonomičtější způsob uspořádání sedadel v deseti řadách po čtyřech vedle sebe a uličkou uprostřed,  přestavěly všechny dvaatřicetimístné letadla u našich aerolinek. U ČSA sloužilo od počátku uvedení do provozu až do jeho ukončení celkem 32 letounů Av-14. Poslední exempláře se podařilo ČSA získat v roce 1975, jednalo se o tři vyřazené salónní modely Av-14S z vládní letky. Bohužel, téhož roku proběhl i poslední mezinárodní let (6. ledna 1975) v barvách ČSA, přičemž poslední domácí let se uskutečnil o pár let později 31. března 1977. Československé aerolinie pak některé stroje prodala do Sovětského svazu, kde pak létaly v barvách Polárního letectva.

Varianta Av-14 Super vznikla díky značné úpravě předchozího typu (Av-14-32). Podařilo se u něj zvýšit vzletovou hmotnost, ale současně také naopak snížit jeho prázdnou hmotnost. Vyráběný byl hned ve třech úpravách interiéru. Jednalo se o 42-ti místné uspořádání na krátké vnitrostátní tratě, 36-ti místné na krátké mezinárodní lety a 32-ti místné na středně dlouhé mezinárodní tratě. Koncová křídla u všech třech modifikací byla shodně osazena štíhlými pouzdry doutníkovitého tvaru s palivovými nádržemi. Dále byla všechna boční hranatá okénka, krom prvního páru nahrazena za novější kulatá. Prototyp poprvé vzlétl v roce 1959. Verze Av-14 Super-36 sloužila také v zahraničí u bulharské společnosti TABSO, guinejské Air Guinée, Aeroflotu a Mongolsku.

Od roku 1957 se v Avii začala vyvíjet také transportní verze Av-14T pro československé letectvo, která byla dokončená v říjnu 1958. Po skončení továrních testů začalo ČSLA postupně (v letech 1958-60) přebírat celkem zhruba 60 objednaných kusů. Vojenskému letectvu byl v roce 1960 dodán stroj s výrobním číslem 013167, který nahradil havarovaný 3149. Později byl předán ČSA, kde s imatrikulací OK-OCA sloužil jako poštovní a nákladní až do své havárie 11. února 1977. V roce 1959 Sovětský svaz převzal 11 letadel, Mongolsko ve stejném roce jedno a Guinea v následujícím roce také jedno. Jednalo se o poslední exemplář varianty Av-14T vyprodukovaný v letňanských závodech Avia.

V roce 1966 si československé letectvo objednalo v závodech Aero Vodochody přestavbu celkem devíti standardních strojů na typ určený pro vzdušné snímkování. Tento model, označovaný jako Avia Av-14FG měl výrazně rozšířenou a bohatě prosklenou špici trupu v níž se nacházela kabina pro navigátora. Do ní se bylo možné dostat úzkým tunelem táhnoucím se podél pravého boku, jehož vstup byl za zády druhého pilota. Tento zásah do konstrukce zásadně změnil těžiště celého letounu a proto bylo nutné vestavět do ocasní části protizávaží v podobě litinových plátů s hmotností 400 až 600 kg. Místo původního interiéru (až na tři původní sedadla) byly do těchto prostor namontovány dvě pracoviště operátorů fotoaparátů, temná komora kde bylo možné vyvolávat pořízené snímky a kyslíkový systém určený pro lety ve výškách nad 5000 m. Jedno pracoviště operátora se nacházelo na pravoboku zádě a druhé na levoboku přídě před trojicí již zmíněných tandemově uspořádaných sedadel. 

Průzory dvou leteckých fotoaparátů byly umístěny v břichu draku letadla, mírně vpravo od jeho podélné osy. Další tři byly připraveny pro fotoaparáty typu AFA-BAF-40P sovětské výroby určené k šikmému bočnímu snímkování. První z nich se nacházel levém boku přídě pod prvním hranatým okénkem, druhý byl instalován do spodní části vstupních dveří (na pravém boku) a třetí měl své místo levém boku zádě trupu přesně na protější straně tohoto vchodu. Prostor v podlažních lafetách byl pak vyhrazen pro měřičské fotoaparáty typu LMK-2000 východoněmecké výroby. Pro některé úkoly se používaly také zastaralé, ale spolehlivé švýcarské fotoaparáty typu Wild RC-10.

Fotogalerie:

 

Verze:

  • Il-14
  • Il-14D
  • Il-14F (FK, FKM)
  • Il-14G
  • Il-14GGO
  • Il-14LIK1-2
  • Il-14LR
  • Il-14 M
  • Il-14P
  • Il-14S (SI, SO)
  • Il-14RR
  • Il-14T
  • Crate-C

Licenční verze:

  • Av-14
  • Av-14T
  • Av-14RT
  • Av-14S
  • Av-14FG
  • Av-14 Super-32
  • Av-14 Super-36
  • Av-14 Super-42
  • VEB Il-14P
  • VEB Il-14T
Výrobce Iljušin
Licenční výrobci
  • Avia
  • VEB Kooperationszentrale für die Flugzeugindustrie
Posádka 2 piloti,navigátor,radista a stevard
Kapacita 18-42 cestujících
Typ letounu Dolnoplošník
Motor 2 x Švecov AŠ-82 T
Výkon motoru 2 x 1 397 kW
Rychlost
  • cestovní 345 km/h
  • maximální 416 km/h (ve výšce 2400 m)
Délka 22,31 m
Rozpětí 31,4 m
Výška 7,8 m
Plocha křídel 100 m²
Hmotnost
  • prázdná 12 600 kg
  • vzletová 17 500 kg
Dostup 7 400 m
Dolet
  • 1 750 km
  • 400 km s maximálním zatížením


zdroj:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Iljušin_Il-14
https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/s-v-iljusin/avia-av-14-il-14-/