Dnešním příspěvkem bych rád otevřel třídílné téma historie rozlišovacího znaku bez kterého si schválený letoun (kromě prototypů a demonstrátorů) dnes už asi těžko dokážeme představit. Jedná se o tzv. rondel, dominantní součást každého vojenského stroje sloužícího u vzdušných sil příslušného státu. V případě civilních letadel se pak jedná spíše o decentní znak na umístěný na vrchní části směrovky. Tvar samotné insignie bývá sice většinou kruhový, ale existují i znaky ve tvaru hvězdy, kříže, trojúhelníku nebo čtverce.
Průkopnická Francie
Pionýrem v používání těchto rozpoznávacích insignií se stala Francie, která ji začala zavádět do své Armée de l’Air v roce 1912, tedy ještě před vypuknutím první světové války. Vzhledem k tomu, že se zhruba od poloviny 18. století začala na uniformách francouzské armády objevovala národní kokarda, byla podoba budoucího rondelu předem víceméně jasná. Znak od té doby zůstal v nezměněné podobě a skládá se z modro-bílo-červených kruhů jdoucích od středu ke kraji, zrcadlících vlajku Francie. Během první světové války byly aplikovány na obě strany trupu letounu včetně vrchní a spodní strany křídel. Rondely pak doplňovala trikolora natřená na směrovce opět z obou stran, vždy modrou barvou vpředu.
Spojené království a národy Commonwealthu
Tento styl rozpoznávacích označení brzy převzaly i vzdušné síly dalších zemí včetně letecké služby armády Spojených států (USAAS), která byla přímým předchůdcem letectva Spojených států (USAF). Jedním z nich je i Královský létající sbor Spojeného království a britských národů Commonwealthu (RFC), jehož letadla měla na trupu původně unijní vlajku (kříž sv. Jiří). Brzy se však zjistilo, že tato vlajka vypadá z dálky jako železný kříž používaný německým protivníkem, proto bylo rozhodnuto přejít na standardizované značení inspirované francouzským rondelem. Do té doby se kruhové značení v podobě pětistopého prstence s bílým nebo průhledným středem (na spodních stranách křídel doplněného o vnější tenké bílé lemování) používalo pouze u Královské námořní letecké služby (RNAS).
Jednotné značení vešlo v platnost 11. prosince 1914, ale trvalo ještě téměř rok než se skutečně začalo používat. Barevná podobnost s francouzskými znaky není náhodná. V rozhodnutí totiž bylo uvedeno, že tvar má být zachován, pouze barvy mají být obráceny. Finální rondel se tedy skládal z červeno-bílo-modrého kruhu jdoucího od středu. V roce 1917 byla insignie (z důvodu oddělení od kamufláže) na její vnější straně ohraničena tenkou bílou linkou. Po válce se ovšem technologie výroby samotných letounů změnila, kostra byla čím dál více potahována hliníkem, který zůstal buď tzv. přiznaný nebo byl potah dodatečně natíraný stříbrnou barvou a proto nebyla zmíněná linka u insignie dále potřeba, načež bylo její používání zrušeno.
Tato základní varianta (tzv. typ A) se od sloučení RFC (Royal Flying Corps) a RNAS (Royal Naval Air Service) v dnešní RAF (Royal Air Force) s malými změnami v proporcím či odstínech používá dodnes. Rok zpět začaly letecké jednotky nočních bombardérů přemalovávat prostřední bílý pruh kamuflážní barvou nebo červenou používanou na středovém kruhu. Z pragmatických důvodů potřeby co nejmenší viditelnosti, tak vznikla nová varianta později jednotně označovaná jako noční rondel. Touto verzí pak byla pravděpodobně inspirována i změna, která přišla s nástupem druhé světové války. Jednalo se o zavedení matných barev a upravení proporcí insignie, tak aby se snížil jas, přičemž bílá se zredukovala na tenkou linku nebo byla úplně vynechaná. Stroje bojující v asijsko-pacifické oblasti pak měly vnitřní červený kruh přetřený na bílo nebo světle modrou barvou, aby nemohlo dojít k záměně s japonským rondelem. Zajímavé je, že na rozdíl od Armée de l’Air začalo letectvo Velké Británie používat svislé pruhy na směrovce až během druhé světové války.
Mnoho zemí z národů Commonwealthu včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Indie se postupem času rozhodly upravit design základního britského rondelu, tak aby více korespondoval s jejich národní identitou. V případě prvních tří zmiňovaných států jde o záměnu červeného disku za národní symbol stejné nebo podobné barvy. Kanada si zvolila javorový list, Austrálie siluetu běžícího klokana a Nový Zéland (i když zpočátku experimentoval se zlatou kapradinou v červeném kruhu) symbol ptáka Kiwi. Indie nejprve krátce používala symbol modro-bílé Ashokovy dharma čakry s 24 paprsky, ale poté přijala zeleno-bílo-oranžové kruhy jdoucí od středu ke kraji. U kanadských vzdušných sil je zajímavé, že před sjednocením tvaru znaku javorového listu, používalo letectvo (RCAF) symbol listu Javoru stříbrného, kdežto námořnictvo (RCN) znak Javoru cukrového. V dalším díle se podíváme na vznik německých insignií a také na to, proč se letectvo této země jako jediné rozhodlo jít opačnou stranou a používat hranaté znaky.
https://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Air_Force_roundels
https://en.wikipedia.org/wiki/Military_aircraft_insignia
https://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Army_Air_Service
https://en.wikipedia.org/wiki/Cockade#Cockades_of_the_European_military
