Nose Art

Nose Art

Během první světové války se začal objevovat na letounech nový druh umění dnes známý jako Nose Art. Ze začátku toto umění sloužilo jen k identifikaci letadel spřátelených perutí a teprve až později se z něj vyvinul umělecký styl, díky kterému mohli piloti vyjádřit svou individualitu. I když je Nose Art převážně vojenskou záležitostí, lze jej v současnosti vidět i na civilních letounech patřících např. Virgin Atlantic jako součást jejich uniformity.

Prvním zaznamenaným Nose Artem byl mořský netvor namalovaný na italském létajícím člunu v roce 1913. V následujících letech se velmi populární stala kresba čelistí umístěná pod kuželem vrtule, kterou měli v oblibě především němečtí piloti. Během tohoto světového konfliktu vzniklo několik velmi slavných uměleckých výjevů. Mezi ty nejznámější patří vzpínající se kůň italského stíhacího esa Francesca Baracca, klobouk v kruhu připisovaný Johnnu Wentworthovi z 94. Aero Squadrony nebo kopající mezek z 95. Aero Squadrony. Díla této éry byly často malovány na samotný trup letadla, nikoliv na nos stroje ze strany pilota jak tomu bylo později během následujícího světového konfliktu.

Rozkvět

Největší rozmach však toto umění zažilo během druhé světové války ve spojených státech, především u USAAF, kde nebyly kladeny autorům kreseb (většinou z řad pozemního personálu) žádná omezení jako tomu bylo například u US NAVY, které povolovalo pouze heslovité texty. Častým tématem se stávaly různé karikatury, Disneyho animované postavičky, doboví fiktivní hrdinové či spoře oděné dívky, tzv. Pin-Up. Tento samostatný druh umění, který se poprvé objevil už kolem roku 1910 a sloužil ke komerčním nebo propagačním účelům. Časem se stal samostatným žánrem, který byl několikrát zakázán, poté znovu za omezených podmínek povolen a v posledních několika dekádách zažívá opět svůj návrat.

Nejslavnějším umělcem tohoto žánru byl seržant Antony L. Starcer z 91. Bomb Group (Heavy), který do konce války stihl vytvořit více jak stovku děl mezi než patří i slavná „Memphis Belle“. Největší známé dílo z tohoto období se jmenuje „The Dragon And His Tail“, které namaloval rotný Sarkis Bartigan na letoun Consolidated B-24J Liberator 43d Bomb Group. Tomuto dílu mohla konkurovat ve své době snad jen kresba červeno-bílé zmije na letadlech Junkers Ju-87 Stuka německého bombardovacího křídla StG 2. Některá díla byla také vytvořena za účelem uctění určitého člověka nebo určité události, jako tomu bylo například u stroje Boeing B-29 Superfortress vyzdobeného na počest Ernieho Pylea.

Žraločí zuby, o kterých byla řeč již dříve se objevily poprvé během druhé světové války na strojích německé letky Zerstörergeschwader 76. Pravděpodobně se inspirovala podobně vyzdobenými stroji LGF Roland C.II z předešlého světového konfliktu. Toto téma však brzy převzala i 112. Squadrona RAF, která později inspirovala také piloty slavných Létajících tygrů. Ovšem jejich slavná kresba okřídleného bengálského tygra vyskakující z vítězného V, kterou později AVG přijala za svůj znak, byla už kompletně navržená grafiky ze společnosti Walt Disney.

Evropské umění

V Evropě byla situace zcela opačná a toto umění se zde objevovalo velmi málo. Výjimku tvořily stroje 313. československé stíhací perutě RAF na jejichž motorových překrytech se objevovaly karikatury  představitelů nacistického režimu, tradiční kreslené postavičky nebo osobní symboly štěstí daných pilotů. Autorem těchto velmi zdařilých kreseb byl Sgt. Karel Pavlík (původním povoláním písmomalíř), který padl 5. května 1942 v souboji s německým leteckým esem Hptm. Josefem Prillerem. Mezi jeho nejznámější dílo patří černý kocourek s nápisem “Mnoho štěstí”.

Své stroje si však zdobili nejen spojenečtí piloti, ale i jejich protivníci. Kupříkladu německý generál a stíhací eso Adolf Galland měl na svém stroji vyobrazeného myšáka Micky-Mouseho s dobovým telefonem, přičemž podobný motiv používala i německá legie Condor během španělské občanské války. V Japonsku používali piloti převážně téma valkýry a u finského letectva byl tento druh umění spíše individuální záležitostí i když platilo, že jejich umění bylo většinou vtipné někdy až jízlivé.

Návrat popularity

Svého amerického comebacku se Nose Art dočkal až během války v Zálivu, kdy U.S. Air Force neoficiálně schválilo návrat Pin-Upu, ovšem už jen oblečeného. V roce 1993 pak Air Force Air Mobility Command nařídilo, aby byl veškerý americký Nose Art genderově neutrální. Oproti tomu v roce 2007 britské ministerstvo obrany zakázalo výjevy žen na letadlech RAF, jelikož se jejich tehdejší velitelé domnívali, že by byly nevhodné nebo urážlivé vůči ženskému personálu.

zdroj:

http://en.wikipedia.org/wiki/Nose_art
https://cs.wikipedia.org/wiki/313._československá_stíhací_peruť_RAF

Napsat komentář