Vzduch je naše moře

Vzduch je naše moře

V třebíčském zámku s přiléhající bazilikou svatého Prokopa byla nedávno otevřena výstava s názvem Vzduch je naše moře-100 let letectví na Třebíčsku. Venku bylo krásné počasí a navíc státní svátek, neodolal jsem tedy a navštívil tuto expozici. Každý návštěvník se zde dozví o nejen rozmanité historii vojenského i civilního letectví tohoto mikroregionu, ale také o dlouholeté tradici modelářů z Třebíče nebo o silných příbězích lidí, kteří se nesmířili s nastolením normalizace v komunistickém Československu a proto se ji pokusili opustit. Množství originálních artefaktů, modelů letadel, skutečných strojů schopných letu často podomácku vyráběných, informačních tabulí a možnosti zakoupení katalogu, doplňují ještě navíc čtyři tématické doprovodné akce.

Vzhledem k tomu, že vynález letadla využívala zpočátku hlavně armáda není divu, že prvními místními aviatiky byli Augustin Slavík a František Netolička sloužící u rakousko-uherského letectva. První zmiňovaný letec vykonal během první světové války 46 bojových letů a účastnil se také bombardovacího náletu na elektrárnu Porta Volta v Miláně. Na italské frontě u polního pluku č. 14 krátce působil také (tehdy už velitel pochodové a pěší polní roty) Jaroslav Herzán coby letecký pozorovatel. K fotografování pozic, základen a přesunů nepřítele v horském terénu byl ustanoven kvůli svým četným zraněním z předchozích bojů. Zajímavostí je, že jeho vojenský sluha byl František Václav Süsser, jeden nejvýznamnějších poválečných brněnských malířů a blízký přítel umělce Oskara Kokoschky.  

Meziválečné období a s ním i vzrůstající obliba leteckých dnů je pro Třebíčsko na výstavě dokládáno spíše jako stádium častých havárií dosluhujících válečných letounů. Stejně tragický osud potkal 6.září 1931 i předváděcího pilota Václava Peřinu. Ve vitríně s předměty připomínající různým způsobem tuto událost si je možné také přečíst původní zprávu o havárii, která hovoří o třech náhlých ztrátách výšky stroje. Dvě se podařilo letci vyrovnat, bohužel během poslední zahynul. Osud tomu však chtěl, že se v únoru 1930 na chebském nebi začala rodit hvězda, která měla tuto smutnou statistiku definitivně ukončit. Byl jím Petr Široký, člen legendární trojice akrobatických pilotů Novák-Široký-Hubáček. Mezi jeho úspěchy patří například druhé místo v sólové akrobacii na mezinárodním leteckém závodě v srpnu 1936, konaném v Rangsdorfu.

Pokračuji v prohlídce, jenž pojednává o období druhé světové války a statečných rodácích sloužících u RAF v různých profesích. Zdokumentovány jsou téměř tři desítky mužů o kterých se s určitostí ví, ale mohlo jich být samozřejmě mnohem více. Mezi nejznámější jména letců patří určitě Stanislav Huňáček, Emanuel Krajina, Jindřich Svoboda nebo Stanislav Rejthar. V dubnu 1948 se Huňáčkovi coby pilotovi ČSA, podařilo uletět s Dakotou do Mnichova. Zbytek života pak strávil v severovýchodní Aglii. Proslavili se však i muži, kteří byli vyškoleni v jiných specializacích. Z mnohých jmenujme alespoň mechanika 311. sq. a radaroperátora 68. sq. Bedřicha Kružíka, mechanika 311. sq. Josefa Macháčka nebo zadního střelce a palubního mechanika Karla Nahodila. Součástí této části expozice jsou i artefakty ze zřícených letadel nebo zbytky bomb nalezených v okolí Spolkem historie letectví Třebíč.

Poválečný rozmach sportovního létání, přinesl do tohoto kraje opět čerstvý vítr a netrvalo dlouho a za vřelé podpory města Třebíče byl založen první aeroklub i letecko-modelářský spolek. Do únorového puče se stovkám členů aeroklubu podařilo díky přátelským vztahům s ostatními leteckými kluby zorganizovat ještě dva letecké dny. Bohužel události následujících dnů a let postupně úplně ukončili jeho existenci. Stroje byly zbývajícími členy přelétnuty na letiště v Křižanově, kde pokračovali dál v činnosti. Teprve v roce 1991 byl aeroklub obnoven díky velké snaze pilota práškovacích letadel Karla Picmause, který byl následujících sedm let i jeho předsedou. Do dnešních dnů se klubu podařilo vychovat několik úspěšných reprezentantů z různých oborů létání. Jsou mezi nimi jména jako Ladislav Teplý, Ondřej Šilhan nebo Martin Dalajka. Poháry z domácích i zahraničních soutěží vystavené ve vitríně jsou toho ostatně patrným důkazem.

Svůj příběh zde mají i ty největší exponáty. Kostru jednomístného ultralehkého letounu smíšené konstrukce (celodřevěná křídla, trup je svařenec z tenkostěnných ocelových trubek), jenž dominuje celé výstavě na akci zapůjčil současný vlastník, kterým je technické muzeum Alternátor v Třebíči-Borovině. Stroj pro původního majitele Stanislava Vršku přibližně v roce 2005 navrhl pilot a konstruktér Petr Mára, přičemž jako dostačující pohonná jednotka byl vybrán upravený motor z Trabanta. Ve stejném roce se v Třebíči začaly stavět tři další exempláře. Dokončeny byly však pouze dva, vystavené letadlo je hotové ze 3/4 a poslední kus se nedochoval. V pravé části je zase vystaven podomácku vyrobený horkovzdušný balón. V něm se chtěl pokusit na začátku osmdesátých let uniknout za hranice Jiří Runkas i se svou rodinou. Těleso aerostatu sešila manželka z pogumované šusťákoviny a samotný koš upletl místní košíkář. Díky anonymnímu udání těsně před datem odletu se tak nakonec pokus o opuštění republiky neuskutečnil.

Dříve již zmíněný modelářský spolek naštěstí v roce 1948 nezanikl a úspěšně funguje dodnes. V minulosti jeho členové představovali své modely na leteckých dnech, výstavách  a vyhrávali s nimi i mnohé domácí soutěže. V současné době má klub i dva mistry Evropy, Karla Ošmeru a Pavla Bártu. V expozici je z tohoto klubu k vidění několik tématických a letuschopných maket, včetně historických modelů různých druhů (upoutané s pulzačním motorem nebo rádiově řízené). V osmdesátých letech se k tomuto odvětví volnočasové aktivity přidal také klub plastikových modelářů dnes fungující pod názvem Třebíč Nuclear Model Club, který se zároveň z velké části podílel na vzniku této výstavy. Jejich modely letounů jsou ve velké míře a tématicky velmi vhodně zařazeny ke konkrétním etapám vývoje místního letectví.   

Závěrem bych se s Vámi rád podělil o své osobní pocity z výstavy. Velmi příjemně mě překvapilo její pečlivě připravené a kvalitně pojaté zpracování a přestože jí byla vyhrazena jen jediná místnost myslím si, že se autorům povedl jejich záměr naplnit beze zbytku. Osobně mohu expozici doporučit jako výborný a zároveň vzdělávací tip na rodinný výlet.

zdroj:

BARTL, František, Jaroslav BAŠTA, Pavel BEROUN, et al. Vzduch je naše moře: 100 let letectví na Třebíčsku : katalog k výstavě v Muzeu Vysočiny Třebíč, 29. června - 14. října 2018. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2018. ISBN 978-80-86894-48-5.