Typové značení amerických vojenských letadel v rozmezí let 1939-1945

V roce 1939 existovaly v ozbrojených silách Spojených států dva systémy typového značení letadel, armádní a námořní. Díky tomu se pak stávalo, že totéž letadlo dostalo obě dvě označení. Navíc, letečtí výrobci používali i své vlastní interní systémy typových označení.

Armádní letectvo

Material Division, od roku 1942 přejmenovaná na Air Material Command byla institucí nepřímo zodpovědnou za systém typových označení armádního letectva. Systémové označení bylo letounu přiděleno nejčastěji v okamžiku, kdy existovala oficiální objednávka na vývoj, prototyp, případně i sérii.

Základní typové označení bylo kombinací písmen a číslic. Písmeno vyjadřovalo určení letounu a za pomlčkou následovalo pořadové číslo. Ovšem celý systém byl mnohem komplikovanější.

Před základním typovým označením se mohly objevit písmena:

  • X – prototyp, např. XP-46
  • Y – předsériové stroje, např. YP-37

Za základním typovým označením následovalo písmeno rozlišující verzi a poté za pomlčkou ještě jedno či dvouciferné číslo rozlišení série. Na úplný konec pak za další pomlčkou byla ještě dvě písmena, která rozlišovala jednotlivé výrobce a jejich výrobní závody.

Jako příklad nám může posloužit Lockheed P-38L-5-LO:

  • P – kategorie letounu
  • 38 – pořadové číslo
  • L – rozlišení verze
  • 5 – rozlišení série
  • LO – označení výrobce a jeho závodu (v tomto případě firma Lockheed se sídlem v kalifornském Burbanku)

Označení jednotlivých kategorií:

Označení Kategorie Popis kategorie Další kombinace
A Attack Útočné a bitevní letouny  
B Bomber Bombarovací letouny  
C Cargo Nákladní letouny  
F Photo(Rec) Průzkumné letouny  
G Glider Kluzáky CG-Cargo Glider
TG-Trainer Glider
H Helicopter Vrtulníky  
L Liasion Lehké spojovací, pozorovací a průzkumné letouny  
O Observer Těžší vícemístné pozorovací a průzkumné letouny  
P Pursuit Stíhací letouny  
Q   Cvičné létající cíle QP-Stíhací letoun označený jako cvičný létající terč
T Trainer Cvičné a školní letouny PT-Primary Trainer
BT-Basic Trainer
AT-Advanced Trainer
U Utility Pomocné letouny  

Označení některých nejvýznačnějších výrobců:

Firma Označení Místo výroby, pobočka
Boeing BE Seattle, Washingthon
Consolidated-Vultee Aircraft CO
CF
VN
San Diego, Kalifornie
Fort Worth, Texas
Nashville, Tennessee
Curtiss-Wright Corporation, Airplane Division CU Buffalo, New York
Douglas DT
DE
Tulsa, Oklahoma
El Segundo, Kalifornie
Ford FO Willow Run, Michigan
Lockheed LO Burbank, Kalifornie
Martin MA
MO
Middle River-Baltimore, Maryland
Omaha, Nebraska
North American NA
NT
Inglewood, Kalifornie
Dallas, Texas
Republic RA
RE
Farmingdale, New York
Evansville, Indiana
Stinson ST Nashville, Tennessee
Vultee-Stinson(Convair) VW Wayne, Michigan

Když nedlouho po válce došlo k úplnému osamostatnění letectva, přišla i změna typového označování a mnohem později, teprve až v 60. letech, byl systém sjednocen i s letadly námořnictva.

Námořní letectvo a letectvo námořní pěchoty

Za technickou stránku výzbroje a tedy i za systém označení nesla zodpovědnost Bureau of Aeronautics. I zde mělo být z označení možné rozpoznat určení a výrobce letounu, ale evidentně na úkor přehlednosti. V tomto systému první písmeno označovalo určení letounu, následovala číslice určující pořadí typu v kategorii od konkrétního výrobce. Další písmeno pak rozlišovalo výrobce a za pomlčkou pak pro rozlišení verzí následovalo jednociferné číslo, případně další písmeno.

Jako příklad nám poslouží Grumman F6F-3:

  • F – označení kategorie
  • 6 – pořadové číslo typu výrobce v kategorii
  • F – rozlišení výrobce
  • 3 – rozlišení verze

Pokud šlo o první typ výrobce v dané kategorii, tak se pořadové číslo vynechalo zcela jako například u SBD-3  a zůstávala jen číslice na konci pro rozlišení verze. Zvláštní situace nastala i v případě licenční výroby letounu u jiného výrobce, pak se totiž označení změnilo od základu. Jako příklad nám poslouží letoun Grumman F4F Wildcat. Jelikož jeho výroba postupně přešla do závodů General Motors, změnilo se označení Wildcatů na FM-1. Extrémním případem pak byl Vought F4U Corsair, kde licenční výrobci byli dokonce dva. Letouny vyrobené firmou Brewster nesly označení F3A, kdežto letouny od firmy Goodyear nesly označeny FG-1. Navíc poslední sériové Corsairy z druhé půle 40. let přešly nově do kategorie útočných letadel a přestože je stále vyráběla původní firma Vought, tak místo F4U nesly nové označení AU-1. V případě prototypů se pak před typové označení přidávalo písmeno X, jako u třeba u letounu XF4U.

Rozlišení kategorií:

Označení Kategorie Popis kategorie
A Attack Útočné letouny
B Bomber Bombardovací letouny (včetně střemhlavých bombardérů). Tato kategorie nezahrnovala stíhací letouny schopné nést pumy.
F Fighter Stíhací letouny
N   Cvičné letouny
P Patrol Hlídkové letouny s velkým doletem
R   Dopravní letouny
S Scout Průzkumné palubní letouny
T Torpedo Torpédové letouny

Kategorie se také různě slučovaly a prolínaly, většinou podle aktuálních specifikací.

Zde je pár příkladů:

  • PB (Patrol-Bomber) – hlídkový bombardér
  • TB (Torpedo-Bomber) – torpédový bombardér
  • SB (Scout Bomber) – průzkumný bombardér

Příklady označení výrobců:

Firma Označení Poznámky
Brewster A  
Boeing B  
Curtiss C  
Douglas D V letech 1943-1947 to byla i začínající firma McDonnell. Jednalo se o stíhačky FD-1 (později FH-1) Phantom
Grumman F  
Goodyear G  
McDonnell H  
North American J  
Bell L  
Martin M Jednalo se také o firmu General Motors, poté co začala během války vyrábět licenční letadla
Northrop N Označení použil i krátce před válkou Seversky a to pouze u jediného pokusného typu
Ryan R  
Stearman S  
Vought U  
Lockheed V V předválečném období se používalo i písmeno O
Convair, Consolidated Y  

Tento systém byl opuštěn až s výše zmíněným sjednocením typových označení s USAF. Zajímavým paradoxem je, že podobně složitý systém označování svých letadel užíval i přímý válečný soupeř Spojených států, kterým bylo japonské námořní letectvo.

zdroj:

http://www.fronta.cz/kratky-prehled-typoveho-oznaceni-americkych-vojenskych-letadel-v-obdobi-1939-1945

Napsat komentář