Consolidated PBY Catalina

Consolidated PBY Catalina

Consolidated PBY Catalina, byl nejpoužívanějším létajícím člunem všech složek amerických ozbrojených sil během druhé světové války. Tento letoun označovaný RCAF jako Canso byl během tohoto největšího světového konfliktu používán jako účinná zbraň v protiponorkové válce, při pátracích a záchranných misích, na ochranu lodí a také pro transport různého nákladu. Jelikož se jednalo o spolehlivý stroj s velkým doletem a nosností byl poslední kus vyřazen z aktivní vojenské služby teprve až v roce 1980. Pro tyto přednosti je dodnes v mnoha zemích světa využíván jako vodní bombardér.

Počátkem 30. let vyhlásilo americké námořnictvo soutěž na hlídkový hydroplán. Už v roce 1931 přijalo námořnictvo první návrhy strojů tohoto typu Consolidated P2Y a Martin P3M. Oba návrhy letadel byly bohužel silně poddimenzované s nedostatečným dosahem a omezeným nákladem, proto jej US NAVY vrátilo společnostem k přepracování. O dva roky později představily obě společnosti své nové prototypy, a přestože byl návrh společnosti Douglas minimálně stejně dobrý, zvolilo námořnictvo nakonec verzi společnosti Consolidated. Rozhodujícím faktorem, který nakonec určil vítěze v této výběrové soutěži, se stala předpokládaná pořizovací cena za letadlo.

Prototyp označovaný jako XP3Y-1 (nebo též model 28) byl hornoplošník s vnějšími kovovými vzpěrami, který poháněly dva hvězdicovité motory Pratt & Whitney R-1830-54. Zatahovací stabilizační plováky na stroj upravovala britská společnost Saundres-Roe, která později prováděla servis strojů dodaných Royal Air Force. Od původní konstrukce zdvojených ocasních ploch vyztužených vzpěrami, bylo kvůli problému s ponořováním při vzletu na vodě upuštěno. Díky čistšímu aerodynamickému vzhledu dosahoval model 28 při testech i mnohem lepších výsledků než původní návrh. Vyzbrojen byl čtyřmi kulomety Browning AN/M2 ráže 7,6 mm a nést mohl až 910 kg bomb.

Consolidated XP3Y-1 poprvé vzlétnul 28. března 1935 a hned poté byl předán americkému námořnictvu k servisní studii. V říjnu téhož roku byl prototyp vrácen s žádostí o instalaci silnějších motorů Pratt & Whitney R-1830-64 a provedení dalších drobnějších změn. Takto upravený model označovaný nově jako XPBY-1 znovu vzlétnul k testovacímu letu už 19. května 1936, během kterého překonal vzdálenost 5 541 km. V průběhu dalších tří let byl design postupně dále rozvíjen a představovány následně nové, ovšem současně také už sériově vyráběné modely.

V listopadu 1939 se do vzduchu poprvé vznesla obojživelná verze tohoto letounu označovaná jako XPBY-5A. Tato upravená verze PBY-4 měla hydraulicky ovládaný zatahovací tříkolový podvozek založený na návrhu leteckého inženýra a zkušebního pilota Leroye Grummana. Dále byl do zadního střeliště namontován kulomet Browning ráže 7,62 mm, prosklené “kapkovité” střeliště byla vybavena kulomety ráže 12,7 mm, celé letadlo mělo celkově lepší pancéřování a samotěsnící palivové nádrže.

PBN-1 Nomad

V únoru 1943 přišla Firma Naval Aicraft Factory s významnými inovacemi v designu verze PBY-5, z nichž mnohé by podstatně zbrzdily nebo úplně přerušily dodávky ke koncovým uživatelům, kdyby je společnost Consolidated začlenila do svého výrobního programu. Oproti základnímu typu měl tento letoun označovaný jako PBN-1 Nomad ostřejší linie trupu, které byly v některých místech prodloužené a vytvořily tak celkově nový tvar. Dále měl větší palivové nádrže, jejichž instalací se zvýšil letový dosah stroje o 50% a silnější křídla, která zvedla hrubou vzletovou hmotnost o 908 kg. Namontována byla také pomocná pohonná jednotka společně se zlepšeným elektrickým systémem a zbraně s modernizovaným nabíjecím systémem.

Výcvikové jednotky z námořní letecké základny na ostrově Whidbey (stát Washington) a námořního letiště v Newportu (stát Rhode Island) využívalo 18 těchto strojů, zbývající produkované letouny sloužily u sovětského námořnictva. Některá vylepšení provedená na tomto typu byla později použita v designu varianty PBY-6A vyráběné firmou Consolidated.

GST

O výrobu verze PBY-5 projevil zájem i Sovětský svaz, kam byly odeslány tři vzorové letadla společně s týmem inženýrů společnosti Consolidated, kteří pomáhali při zakládání tamějších výrobních zařízení. Na tyto licenční letadla označované zkratkou GST (Gydro Samoliot Transportnyi) byly zpočátku instalovány sady dvou hvězdicovitých motorů Shvetsov M-25, později nahrazených radiálními verzemi Shvetsov M-62 o síle 671-746 kW.

Kódová označení

Označení písmen PBY v názvu tohoto stroje vzniklo během druhé světové války, kdy ozbrojené síly USA používaly pro vojenská letadla kódová označení. První dvě písmena označují primární využití letounu (Patrol Bomber) a třetí písmeno Y výrobce Consolidated Aircraft. Tyto hydroplány však vyráběly i firmy Canadian Vickers (PBV), Boeing Canada (např. PB2B nebo Boeing PBB) a Naval Aircraft Factory (PBN). Název Catalina vznikl u Royal Air Force podle britské tradice, pojmenovávat hydroplány a obojživelná letadla po přístavních městech. Stejné tradice se drželo i Royal Canadian Air Force, když zvolilo méně známý název Canso. Toto pojmenování převzalo v roce 1942 také US NAVY kdežto USAAF používala během války pouze kódové označení OA-10. Během války v Pacifiku byly tyto letouny natřeny celé na černo a využívány pro noční lety v bojích proti Japoncům. Mnoho pilotů amerického námořnictva je proto začalo přezdívat Black Cats. Tyto letadla se během tohoto konfliktu používala i při záchranných misích, kde byla brzy známější pod přídomkem Dumbo.

Poválečné konverze

Po válce se postupně objevovaly různé přestavby těchto obojživelných letadel. První známější přestavbou byly na začátku padesátých let tzv. létající jachty, které přestavěl slavný závodní pilot a hollywoodský konzultant Paul Mantz z několika nadbytečných vojenských strojů. Podobně zajímavou přestavbu provedl koncem šedesátých let také letec, vynálezce a inženýr biomedicíny Dr. Forrest Bird. Jednalo se o model PBY-5A Canso, který měl zesílené křídlo doplněné o dvojici motorů Lycoming GSO-480-B2D6. Stroj se sice mnohem lépe ovládal na vodě a dosahoval i vyšší cestovní rychlosti, ale také se svými 29 000 lb o dost překračoval maximální hmotnost (27 000 lb) považovanou americkou armádou za bezpečnou.

Poslední velmi známou přestavbou provedenou zhruba ve stejné době jako Birdův Innovator byl letoun přestavěný společností Steward-Davis International Inc. Původní verze PBY-5A přeznačená jako Steward-Davis Super Catalina získala modernizované motory Wright Cyclone R-2600, větší směrovku čtvercového tvaru a mnoho dalších vylepšení.

Fotogalerie:

 

Verze:

  • XP3Y-1
  • XPBY-1
  • PBY-1
  • PBY-2
  • PBY-3
  • PBY-4
  • PBY-5
  • PBY-5A
  • PBY-6A

Odvozené typy:

  • GST
  • Bird Innovator
  • Super Catalina
  • Avalon Turbo Canso
Výrobce Consolidated Aircraft Corporation
Posádka
  • 2 piloti
  • palubní inženýr
  • radista
  • operátor radaru
  • navigátor
  • 4 střelci
Typ letounu Hornoplošník
Motor 2 x Pratt & Whitney R-1830-92
Výkon motoru 2 x 895 kW
Rychlost
  • cestovní 201 km/h
  • maximální 314 km/h
Délka 19,46 m
Rozpětí 31,70 m
Výška 6,15 m
Plocha křídel 130 m²
Hmotnost
  • prázdná 9 485 kg
  • max. vzletová 16 066 kg
Dostup 4 000 m
Dolet 4 030 km
Konvenční zbraně
  • 3 x kulomet Browning ráže 7,62 mm
  • 2 x kulomet Browning ráže 12,7 mm
Kapacita pum 1 814 kg

zdroj:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bird_Innovator
https://en.wikipedia.org/wiki/Consolidated_PBY_Catalina