North American P-51 Mustang

North American P-51 Mustang

North American P-51 Mustang je jednomístný stíhací letoun dlouhého doletu. Stal jednou z nejúspěšnější a nejrychlejší spojeneckou stíhačkou s pístovým motorem nasazenou v bojích během druhé světové války. Během tohoto konfliktu sloužila u více než 40 stíhacích skupin USAAF a 31 perutí RAF. Letadlo se natolik osvědčilo, že jej Američané jako hlavní stíhací a bitevní letoun využívali ještě na začátku Korejské války. Stroj je také možné vidět v řadě válečných filmů. Mezi neznámější z nich určitě patří The Tuskegee Airmen a Red Tails. Krátce se také objeví i v jednom dílu z animovaného seriálu Futurama, volně přeloženého jako Rozval Roswell.

V roce 1940 se Britové obrátili na společnost North American Aviation s návrhem, zdali by pro ně stavěla v licenci stíhačky Curtiss P-40, ta ovšem přišla s vlastním konceptem a zavázala se, že jej do 120 dnů zkonstruuje. Prototyp NA-73X poprvé vzlétnul 26. října 1940 tedy 178 dní po objednávce. Osazený byl motorem Allison V-1710-F3R a na konstrukci draku byl použit i zcela nový laminární profil křídla. Výzbroj tvořily čtyři kulomety ráže 12,7 mm a čtyři ráže 7,7 mm. V té době měla RAF už objednáno zhruba 320 sériových strojů NA-73 označovaných jako Mustang Mk.I. Dva exempláře NA-73 byly zkoušeny armádním leteckým sborem Spojených států (USAAC) pod označením XP-51. Posléze začalo přicházet do Anglie dalších tři sta kusů Mk.I na základě druhé objednávky, které NAA kvůli malým konstrukčním odlišnostem označovala jako NA-83. 

Následující verze NA-91 byla vyzbrojena čtyřmi kanóny ráže 20 mm v křídle. Nevýhodou byl motor, který měl ve větších výškách nízký výkon. Královské letectvo, proto tyto stroje používala od července 1942 jen na průzkum a k útokům na pozemní cíle v malých výškách. Americké letectvo převzalo 57 kusů verze Mk.IA z britských dodávek a přidělilo jim označení P-51. Později byly všechny tyto letouny také vybaveny kamerami K-24 a sloužily k ozbrojenému průzkumu jako F-6A.

USAAC zadalo výrobu na 150 strojů již zmiňované verze, kterou rozšířilo o 310 kusů P-51A s nainstalovanými kamerami F-6B. Jejich výzbroj tvořily čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm v křídle a závěsníky na dvě 227 kg pumy. Za pohonnou jednotku byl pak vybrán motor Allison V-1710-81 o vzletovém výkonu 883 kW. Do Británie se pod označením Mustang Mk.II dostalo zhruba jen 50 exemplářů této varianty. Armádní složka USAAF, která existovala jen velmi krátce a byla přímým předchůdcem dnešního USAF, zavedla do své výzbroje mimo jiné i bitevní verzi NA-97 označovanou v USA jako North American A-36A Apache. Výzbroj se skládala z celkem šesti velkorážných kulometů v křídle a u motoru Allison V-1710-87 s výkonem 974 kW, letoun mohl nést dvě 227 kg pumy a byl také vybaven výklopnými brzdícími štíty ke snížení rychlosti ve střemhlavém letu. A-36A opouštěly výrobní linky od září 1942 do března 1943. Bojové jméno Apache později nahradilo označení Invader a nakonec se pro ně používalo i obvyklé Mustang.

Na doporučení konstruktéra R. Harkera z firmy Rolls-Royce namontovali Britové v říjnu 1942 do Mustangu Mk.I (AL975/G) svůj motor Merlin 65 se vstřikováním paliva o výkonu 1 254 kW, včetně čtyřlisté vrtule ze Spitfiru. Díky těmto úpravám výrazně vzrostly výkony letounu.  Pod byl přídí také instalován mezichladič vzduchu pro dvourychlostní dvoustupňový kompresor a takto upravený stroj byl označen Mustang X. Druhý Mustang X (AM203) létal v listopadu a třetí (AM208) v prosinci 1942. Později byly poháněny a zkoušeny i s novějšími motory Merlin 70 nebo 71.

Obdobnou úpravu provedla v listopadu 1942 i samotná firma North American Aviation přestavbou jednoho P-51A na nevyzbrojený XP-51B s dvanáctiválcovým motorem Packard V-1650-3 Merlin se vstřikováním paliva Bendix-Stromberg. Tyto motory pro společnosti NAA v licenci stavěla a dodávala detroitská automobilka Packard. Instalace mezichladiče do hlubšího krytu na spodní části trupu za křídlem, kde se již nacházel zvětšený chladič kapaliny se nakonec ukázala jako elegantnější varianta a pod vrtulovým kuželem zůstal poté už jen malý lapač vzduchu ke kompresoru.

Od léta 1943 byly produkovány Mustangy s motory Merlin na výrobních linkách v Kalifornii jako NA-102 (P-51B-1-NA) a v Texasu jako NA-103 (P-51C-1-NT), které nesly v křídlech celkem čtyři kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm. Britské označení pro varianty B a C bylo Mustang Mk.III. Díky svému doletu, dokázaly tyto verze od března 1944 doprovázet bombardéry USAAF až nad Berlín a zpět. V polovině roku 1944 se začala vyrábět úspěšná verze P-51D s motorem V-1650-7 o výkonu 1 095 kW a výzbroj v křídlech se zvýšila na šest kulometů. V Británii byl tento typ označován jako Mustang Mk.IV. K dalším konstrukčním změnám patřil snížený hřbet a kapkovitý kryt kabiny, který zlepšil výhled pilota vzad. Během produkce bylo do Dallasu posláno k přestavbě na průzkumnou verzi F-6D 136 exemplářů, přičemž vzniklo i 10 dvoumístných TP-51D s dvojím řízením.

U verze P-51K měla většina (1 337 ks) z celkových 1 500 postavených letounů instalované vrtule Aeroproducts s menším průměrem a odlišné překrytí kabiny. Pozdější stroje byly navíc vybaveny vypouštěcím zařízením pro celkem osm raket. Zbylých 163 letounů bylo dokončeno v úpravě F-6K pro fotografický průzkum (zbraně zůstaly zachovány). Z této verze bylo 594 kusů předáno RAF pod označením Mustang Mk.IVA. Další vývoj přinesl experimentální odlehčené stroje XP-51F, G a J. Válečnou výrobu zakončilo 555 letadel verze P-51H a 1 700 kusů z rozeběhnuté série P-51L vycházející z předchozí verze. Typ H s motorem Packard V-1650-9 o výkonu až 1632 kW byl lehčí než verze D a dosahoval maximální rychlosti 782 km/h. Trupy pro Mustangy během války vyráběla také australská společnost Commonwealth Aircraft Corporation.

Red Tails na moravě

Při návratu z druhého náletu spojeneckých sil, který se uskutečnil 27. srpna 1944 se z doprovodného stíhacího svazu odpoutalo asi patnáct strojů patřící 332. Fighter Group. Poté, co velitel letky Capt. Melvin T. Jackson zahlédl letoun startující z letiště v Prostějově, zaútočili piloti na nečinné letouny. Přestože protiletecká obrana ihned spustila palbu podařilo jim na tomto a sousedním letišti v Kostelci na Hané zničit celkem čtrnáct Ju-52, čtyři Ju-87 a čtyři He 111. Dále pak ještě poškodili dalších devět Ju-52, čtyři Ju-87, jeden He 111 a dokonce i jeden šestimotorový Me 323 Gigant. Ovšem dle pamětníků se jim snad povedlo poškodit ne jeden, ale dokonce dva stroje Me 323 Gigant. Na tuto událost odkazuje také scéna z  filmu Red Tails, ovšem na rozdíl od skutečnosti se ve filmu akce účastní jen dva piloti.

Rychlostní rekord

Steve Hinton Jr. překonal 2. září 2017 v severozápadním Idahu rychlostní rekord FAI v kategorii C-1e, když se svým strojem dosáhl hranice 885,53 km/h. Jednalo se o upravený P-51D Mustang s imatrikulací N5551VC, který pilot pojmenoval jako Voodoo. Svým výkonem tak pokořil 28 let starý rekord (820,24 km/h) Lyla Sheltona.

Fotogalerie:

 

Verze:

  • NA-73X
  • NA-73
  • NA-83(Mk.I)
  • NA-91(Mk.IA)
  • P-51A(Mk.II)
  • NA-91
  • NA-97(NA A-36A Apache)
  • P-51B(Mk.III)
  • XP-51B
  • P-51D(Mk.IV)
  • TP-51D
  • P-51E
  • P-51F
  • XP-51F
  • P-51G
  • P-51H
  • P-51J
  • P-51K(Mk.IVA)
  • P-51L
  • XP-82
  • F-82B
  • F-82C
  • F-82D
  • F-82E
  • F-82F
  • F-82G
  • F-82H
Výrobce North American Aviation
Posádka 1 pilot
Typ letounu Dolnoplošník
Motor Packard V-1650-7
Výkon motoru 1 282,6 kW
Rychlost
  • cestovní 580 km/h
  • maximální 705 km/h
Délka 9,83 m
Rozpětí 11,28 m
Výška 4,17 m
Plocha křídel 21,67 m²
Hmotnost
  • prázdná 3 232 kg
  • vzletová 4 587 kg
Dostup 12 770 m
Dolet
  • 1 530 km
  • 3 700 km*
Konvenční zbraně  6 x kulomet M2 Browning
Kapacita pum  maximálně 908 kg**
Kapacita raket  6 x HVAR
 

*s přídavnými nádržemi

**dvě 1000 librové na závěsnících pod křídly

zdroj:

http://hloubkari.wordpress.com/?s=p-51
http://cs.wikipedia.org/wiki/North_American_P-51_Mustang